Krásný den nám všem, blíží se nám letní slunovrat, už zítra nastává ve 22:51, podle některých zdrojů a pak i úplněk v kozorohu v sobotu. Jak vnímáte tento čas a celkově i tento osmičkový rok? Rok rovnováhy, síly, karmy, ať to nazveme jakkoliv. Rok dřevěného draka. Vnímám, že jde až na dřeň, že nám ukazuje tu podstatu sebe sama a ukazuje nám věci, které v našich životech nefungují. Můžeme cítit, vnímat větší a větší napětí a takovou nespokojenost v sobě a možná i pocit, že je přece něco víc než co teď žiju a nebo už to vnímáme nádherně, prostě žiju svůj nejvyšší potenciál, to proč jsem tady na zemi a děkuju za to. Děkuju za to každý jeden den. Je to na každém z nás, co prožívá a jak to prožívá, je to naše rozhodnutí a zároveň teď po Síle citlivosti, po dalším běhu vnímám, že někdy je důležité opravdu se vrátit k základům toho, jak pracovat s našimi emocemi, jak se uzemňovat, propojovat s naším tělem, jak pracovat s našimi stíny, jak si vůbec začít klást otázky. Na co se ptát sami sebe a hlavně jak si začít naslouchat. Bez základů provázení sebe sama, opravdu je to o tom, že já se to naučím sama pro sebe, a pak jsem tím průvodcem sama sobě. Samozřejmě mohu se nechat pořád inspirovat od někoho dalšího, u koho vnímám, že je třeba i tím mým zlatým stínem, protože žije to, co já bych tak chtěla a má ty dary, které já bych tak chtěla. A toto když u někoho máme, tak většinou je to opravdu tak, že to v sobě máme, jenom si to nedovolujeme. Nedovolujeme si to projevit, uvidět a hlavně to žít. Žít to ve své každodennosti, proto já se tolik zaměřuju na praktické žití. Ano tady jsi uviděl/a své dary a jak se to teď projeví ve tvém životě? Teď jsi uvolnil/a nějaké stíny, strachy, povolilo to, tak teď můžeš jít udělat to, v čem ti to bránilo. Ne že zase budu čistit další, který tam čeká, protože tam toho čeká spoustu. Ale uvolním to, povolím a jdu, jdu udělat to, co jsem tak dlouho udělat chtěla, kam jsem chtěla jít, co jsem chtěla říct, o tom to je. Je to rovnováha mužského a ženské principu, emoce, cítění, uvolnění, plynutí, intuice jako ženský princip a pak akce, rozhodnost, odhodlání, síla jako mužský. Prostě rozhodnout se a už vystupuju z té setrvačnosti, návykovosti. Někdy už fakt není co čistit v tu danou chvíli a je potřeba udělat rozhodnutí, hodně to teď vidím i na konzultacích. I v Síle citlivosti to tak bylo a ženy, které se rozhodly a ten krok udělaly, tak za ten týden se jim to nádherně začalo proměňovat v životě, v realitě. A z toho já mám vždycky velkou radost, to mi opravdu dává velký smysl a ta varianta je i třeba přijet na nějaký víkend. Teď máme s Joskou o víkendu Živlové rituály v Zahradě živlů, spojené i s oslavou letního slunovratu. Celkově jsou vždy tyto akce o tom, vrátit se zpátky k sobě, opravdu se zastavit a chvíli být jenom se sebou. V rámci té skupiny samozřejmě jsou pak krásná zrcadla, která mi ukazují přesně to, na co je potřeba se podívat, uvolnit. Zároveň taková zastavení jsou pro nás důležitá, abychom si uvědomily, kde jedu na autopilota, kde dělám nějaké věci jen proto, že se to má, protože je to zaběhlý návyk, protože to tak dělají všichni nebo to tak dělám odjakživa. Pak z toho nemůžu vystoupit, když se nezastavím, když mám pocit že nestíhám, tak nejlepší je zpomalit a úplně se zastavit, teď jsem tady, jenom sama pro sebe a na to hodně pomáhá opravdu někam odjet. Klidně sami někam, nebo právě na nějaký seminář, kde cítím, že tam mám být. Není to, že někdo říká, že bys tam měla jet, ale já prostě cítím, že tam mám být, teď v tuhle chvíli, tak se zvednu a jedu. To jsou ty kroky, často vidíme jen na ten jeden krok, cítíme jednu věc, kterou máme udělat, tak ji uděláme a pak se odkryjí ty další a my si jen říkáme, ty jo, to jsem tak ráda, že jsem ten krok udělala. A o tom to je, bojíme se všichni a ty strachy totiž nezmizí, jenom už nám potom nebrání dělat kroky v realitě, to co cítím. Tak prostě jdu, udělám a uvidím. Pro mě třeba je to obrovská výzva, ale zároveň tím, když jsem viděla ve svých genových klíčích, že mám linii 3, hodně tam mám trojek, což je pohyb, je to pokus-omyl, změna. Pravdou je, že ve chvíli, kdy jsem začala ty změny ve svém životě dělat s tím, že tak to zkusím a uvidím, co nejhoršího se stane. Tak se můj život obrovsky rozběhl, zaktivoval a já cítím velikou živost, radost a chuť do dalšího tvoření, vděčnost za to, že tady můžu být a o tom to je. Protože ono je vlastně úplně jedno co děláme, hlavní je, jak se cítíme uvnitř, jestli opravdu prožíváme radost, štěstí, naplnění. Jestli cítíme, jak námi proudí energie. Prostě to, že jsme na živu, ne že jenom přežíváme. Tak pojďme žít, pojďme ŽÍT PRÁVĚ TEĎ.