Krásný den vám všem, moc děkuju za vaše zpětné vazby ke včerejšímu videu o vysoké citlivosti a další otázky, které tam vyvstaly. Chtěla jsem na ně ještě teď zareagovat, protože to krásně doplní tohle tvoření, který já miluju. Kdy spousta věcí, který mně přijdou třeba automatický, přirozený, tak právě díky těm otázkám se potom doplňují a dál rozvíjí a ta jedna, co mi přišla důležitá, byla jestli to někdy skončí, ta naše vysoká citlivost. Jestli to má nějaký prostě konec, jak dlouho to bude trvat, protože právě často zjišťujeme, že čím víc se zcitlivujeme, tím je to jakoby horší. Taková byla moje zkušenost, když jsem právě zjistila, že jsem vysoce citlivá, tak mi přišlo, že se to zintenzivňuje a opravdu je to horší a horší. No a u mě třeba ten zlom byl ten, kdy jsem přišla na alergologii a paní doktorka mi řekla, že bych měla ty prášky na alergii brát celý rok, protože mám alergii na roztoče, na prach, na pyly, na vosu, na včelu a spoustu dalších věcí a prostě celý rok. A já jí říkám fakt jako? A jak jako to takhle bude pořád teda? A ona jo, to už je na pořád, to máte na celý život. Ty jo a já jsem věděla, že ty prášky mi vůbec nedělají dobře, že mě utlumují, že to prostě není dobrý a ona mi říká a když je brát nebudete, tak se to rozvine do astma. To už máte náběh na astma, to už tam jde slyšet nebo vidět, to jsem kašlala nebo nevím. A ty jo a tam normálně něco ve mně udělalo a STOP, to prostě ne, ne odmítám, tohle fakt ne. No a začala jsem se prostě zajímat o to, jak vyléčit alergii přírodní cestou, co můžu pro to dělat. A změnila jsem úplně jídelníček, u mě to fakt začalo tím, že jsem vynechala lepek a mléčné výrobky, fakt jako striktně. V té době jsem ještě jedla maso, takže bílkoviny jsem dostávala z masa, ale nejedla jsem vůbec mléčné výrobky ani lepek a obrovsky se to začalo lepšit. Prostě fakt jako rychle vlastně. A vždycky bylo cítit, když jsem zase si trošku, jenom trošku lepku nebo něčeho dala, tak mi okamžitě zase začaly, začala jsem cítit, jak mi slzí oči, teče mi z nosu, takže jsem věděla, že je to opravdu tím, no ale pak jsem šla ještě dál, tím že pro mne to prostě pak bylo omezující, já jsem pořád musela vařit, přemýšlet co budu jíst, teď jsem vařila něco jiného pro sebe, pro děti a prostě ani tohle se mi ani jako nelíbilo, že teda takhle omezená budu až do konce života. Tak jsem šla zase dál, začala jsem si dělat kurz poradce pro výživu, ale takový celostní, kde právě jsem poprvé uslyšela, že vlastně ty střeva souvisí s tím, jak se máme rádi, s našimi hranicemi, celkově s emocemi, jak si dovolím projevovat svoje emoce, ten vztek v játrech, tohle všechno s tím souvisí. Takže jsem začala pracovat emočně na sobě vlastně, uvolňovat všechny ty nezpracované emoce, přijetí sebe sama a čím víc jsem pracovala takhle, tak tím se to postupně začalo lepšit, ale pravdou je, že já jsem opravdu nejedla lepek a mléčné výrobky asi dva roky. Postupně už jsem si pak začala přidávat, začala jsem to zkoumat, co mi třeba tolik nevadí, co je v pohodě. Zakysané mléčné výrobky, prostě to bylo úplně v pohodě, i třeba žitný chleba, pak jsem si i pekla, hrála jsem si s tím. A postupně jsem fakt jako začala zjišťovat, že to jde. Že to jde, že je to hodně i o našem nastavení, o tom uvolnění těch hlavně emocí, který tam máme, co si vlastně jako nedovolujeme, protože tohle mi tam přišlo důležité, že vlastně to, že jsem byla takhle hodně omezená i v tom jídle, tak jsem ale vlastně omezovala samu sebe. Já jsem tam zkoumala kde si nedovolím se naplno projevit, kde nemůžu být vlastně já sama sebou, proč se pořád takhle omezuju a s tímhle jsem pracovala a postupně se to právě promítalo i do toho, že jsem mohla jíst víc a víc to, co jsem vlastně chtěla, co jsem cítila, že moje tělo potřebuje a teď to přesně takhle je. Já třeba jím až odpoledne, jo tam se to úplně jako proměnilo, že mám teď úplně jiné složení jídla, než jsem měla dřív, i hlavně v tom množství a někdy jím až večer a někdy nejím vůbec. Tak jak já to opravdu cítím, co moje tělo potřebuje, ale bylo potřeba projít tou fází fakt toho vyčištění, já jsem brala hodně i zelené potraviny a beru je vlastně pořád a další věci, jako i tinktury různý právě na pročištění jater, ledvin, a to vlastně i si dělám tyhlety kůry každý rok. Nebo prostě když to cítím. A to se krásně propojuje samozřejmě s Bewitem a jejich produkty, protože i ty esenciální oleje krásně podporují. Teď jsme byli na tý Vrbici ve sklípku a já jsem vždycky si přičichla k tomu vínu a úplně jsem cítila, jak mě to vlastně stačí. Mě stačí prostě ta vůně, já jsem úplně spokojená s tím, že si čuchnu a já to vlastně nepotřebuju ani pít. Fakt je to vlastně ten konec, ten, který mi si tam sami dáme, že my se rozhodneme. U mne hodně pomohlo to zdravé naštvání. Ne, já to prostě nebudu brát celý život, v žádném případě. Tam prostě od té doby se to jako začalo skládat, začala se mi ta cesta ukazovat a ona ta cesta je pro každého jiná. I tohle je důležité si uvědomit, i tu vysokou citlivost každý z nás vnímá jinak, má v ní jiný dar. Ono to souvisí pak s jasnoslyšením, jasnoviděním, jasnocítěním, ale co je to jasno? To je prostě ta citlivost, to, že já najednou vím. To není nic jako nadpřirozeného, vlastně to v sobě máme každý, když ale uvolníme ze svého těla, fyzického, duševního i mentálního všechno co tomu brání, tak pak můžeme každý z nás. Tak jo, těším se na propojení s vámi, protože od příštího týdne budu dělat takovou týdenní cestu Sedm kroků k síle citlivosti, se silou citlivosti, ani pořádně nevím, jak to nazvu. Každopádně bude to pilotní běh, kde se to vytvoří. Já nerada tvořím něco dopředu, já to ráda tvořím právě ve skupině, takže pokud vás to volá. Já dneska udělám událost, kde bude víc informací a budu ráda, když se přidáte příští čtvrtek asi nejspíš začneme. Těším se. Krásný den všem.