Krásný den Vám všem, moc děkuju za Vaše zpětné vazby i otázky. Já jsem poslední dny s tím, jaký je rozdíl mezi vysokou citlivostí a empatií. Protože také napsáno je o tom hodně, ale když jsem si to navnímávala sama za sebe, na sobě i na lidech kolem mě. Protože vím, že se to odděluje, že někdo říká, že je jen vysoce citlivý, někdo že je empat, empatický a někdo že má obojí. A já tady zase jako u videí s vysokou citlivostí vždycky říkám, já prostě vnímám, že to máme úplně všichni, jenom někdo to má v sobě potlačené, někdo žije tu potlačenou podobu toho stínu vysoké citlivosti nebo empatie. Prostě zavřel se a nechce, nechce cítit, že tam má ta svoje zranění a traumata. Nechce se naciťovat do těch druhých lidí. To je prostě jeho volba. Opravdu vnímám, že to tam máme všichni a že se nám to vlastně postupně víc a víc odkrývá a ukazuje. A tu empatii, tu já vnímám jako vcítění se do druhých lidí, vlastně s ní hodně souvisí soucit. To že ve chvíli, kdy se umím nacítit do kůže druhého člověka, tak dokážu pochopit to jeho konání. Proč jedná tak jak jedná, proč říká to, co říká. A díky tomu já s ním mám soucit. Můžu mu odpustit. Pustit to, co mi udělal, co mi řekl a můžu jít dál. Jenže je tam taková věc, se kterou jsem taky hodně dlouho byla, že tím, že se dokážu nacítit do druhé osoby a opravdu ji vnímat, my vlastně vnímáme ten nejvyšší potenciál těch lidí, to je také díky vysoké citlivosti. To u sebe hodně cítím, že fakt jako vnímám to, co je v těch lidech, v mém okolí, za ten nevyšší potenciál. Jejich dary. A když tohle vidím, tak se mi tam ale těžko nastavují hranice a vždycky jsem měla tendenci pak chování těch lidí omlouvat, s tím, že ano, já je chápu, proč to dělají. Kde by mohli být, kdyby jen poléčily ta svá dětská zranění, kdyby si nebraly ty věci osobně, to co se mezi námi otevírá. Protože když jsme ve vztahu, tak si tam otevíráme ta zranění. A to není jen partnerský vztah, ale jakýkoliv vztah. Ve chvíli, kdy ale jsme tady každý sám za sebe a vědom si toho, že je to moje, není to kvůli tobě, kvůli dětství, kvůli systému, ale protože já v sobě mám něco, co nepřijímám, nechci vidět, ten druhý mi to jenom ukazuje a právě tím, že je vysoce citlivý a empatický, tak se do nás úplně tak dokáže nacítit, stane se i na chvíli námi. A pak je nám úplně tím největším zrcadlem, takže nám úplně přesně ukáže to, co je v nás. Co my vlastně vůbec nechceme vidět, a to nás pak hodně taky může štvát. A to je zároveň ale taky vůči těm druhým lidem, že mi můžeme hodně štvát ty druhé lidi a z toho já třeba měla dlouho strach. To byl jeden z mých největších strachů, jestli vůbec dělat to provázení. Protože já jsem cítila, že dokážu lidi provést i tím, že jsem projektorka a právě empatka, vysoce citlivá. Umím se do nich nacítit a já vlastně dokážu tím provést, já jim neříkám, co mají dělat. Ale skrze otázky, skrze to, že je vedu k sobě, tak jim tu cestu vlastně dokážu ukázat a je to i skrze mě. I skrze to, že já sdílím sebe, samozřejmě. Ale bylo pro mě fakt těžký, si pak nebrat osobně jednak to, že právě o mě někdo řekne, že jsem moc tvrdá, že jsem mu vytáhla to, co ještě nemělo být vytaženo. Na co ještě nebyl připravený. Ten největší strach bylo, že se mě lidi budou bát. Protože když se dokážeme nacítit do toho druhého člověka a oni se bojí, on se bojí sám sebe, tím pádem se bojí i nás vlastně. Tam jsem to měla i já v sobě, že zase já jsem se bála sama sebe. Pořád si to vztahujeme zpátky k nám, proto je tak důležité opravdu si volat zpátky i svoji energii, pozornost, sílu, právě když jsme v interakci s nějakými lidmi, kde cítíme hodně to propojení, kde je hlavně máme hodně rádi. Tak tam často nejdeme do soucitu ale do lítosti a snažíme se prostě jim pomoct, snažíme se to udělat za ně. Protože máme pocit, že oni nemají dost síly. To bych také řekla, že je taková výzva empatie a toho naciťování se do druhých lidí, že potom se snažím je zachránit a to jim ale naopak tu sílu bere. Vysokou citlivost já mám opravdu hodně spojenou s tím, že jsem víc citlivá na zvuky, na pachy i na oblečení, co si na sebe dám, na potraviny. A zároveň to, že se dokážu, a to už je taky empatie, dokážu se vcítit nejen do lidí, ale i do zvířat, stromů, propojit se s nimi. I tohle vnímám jako součást vysoké citlivosti a zároveň empatie. Tak to vidím já a budu ráda za vaše sdílení, otázky a těším se u dalšího videa.