Když chceme opravdu pustit kontrolu a začít důvěřovat životu, důvěřovat sami sobě, své cestě a kráčet po ní, tak je za mě hodně důležité přestat poslouchat všechny okolo a udělat si opravdu tu svoji cestu. Najít si tu svoji cestu. Ano, je skvělé se inspirovat a je rozdíl, jestli se inspirujeme nebo jestli se snažíme někoho následovat, najít někde u někoho řešení těch svých věcí, toho co mě dělá nespokojenou, místo toho, abychom se obrátily do sebe. Proto mi dává takový smysl pracovat sami se sebou a naučit se být průvodcem sám sobě, díky tomu, že naslouchám svému tělu, své intuici i své mysli. To že vnímám, co mi tam chodí za myšlenky, sleduju to, ale nenaskakuju na to. Stejně jako vnímám své emoce, dovoluju si být i citlivá, zranitelná, dovoluju si nechat skrze sebe projít bolest, smutek, ale nenaskakuju na to, nejsem tou emocí. Já nejsem tou myšlenkou, já to jen pozoruju. A tam se dokážu dostat já sama za sebe nejlíp, když jsem opravdu sama se sebou, nejlíp někde v přírodě, když jsem v tichu. A nemusí to být hodiny, dny, že bych potřebovala někam odjet. Ono nám kolikrát stačí pět, deset minut. Je to jako u všeho ostatního. Je to o tom návyku, o tom, že každý den přece chodím s tím psem na procházku, tak proč mám v uších sluchátka a poslouchám hudbu? Proč nenaslouchám sama sobě? Určitě byste každý u sebe našel, kde je prostor právě pro vás. Je jen potřeba si to vysledovat a zaměřit na to pozornost, dát sobě prioritu. Já se často na konzultacích ptám: Co je tvoje priorita? Co je doopravdy tvoje priorita? Často za mnou chodí lidé přehlcení, že je toho tolik, že vlastně neví, co mají sledovat. Který webinář, který kongres, co mají číst. Ať jim poradím, co si vybrat. Já teď už čtu jen Genové klíče, posledních pár let. Ani je nečtu pořád, jen když si mě zavolají, nebo když zrovna natáčím video k tomu kterému klíči, tak si ho předtím přečtu, abych věděla tak zhruba o čem je, ale pak stejně je to o tom, co přijde skrze mě, co má být v tu danou chvíli řečeno. A to vnímám, že je ono, že se nechávám opravdu vést tím, co já v tu danou chvíli cítím. Takový krásný ukazatel toho, co je opravdu naše je to, co nám dělá radost a tam já taky vždycky říkám, tam si dej prioritu. Co tě opravdu naplňuje? Jaká je to kvalita? Hodnota? A to pojď do svého života začleňovat každý den a jestli nevíš, tak to pojď zkoumat jako malé dítě. Každý to tam máme, jenom je to někdy hodně zakopané, protože jsme si to dlouho nedovolovali. To je základ, začít si to dovolovat, začít si dovolovat cítit, být šťastný, radostný i když to lidi okolo nás třeba mají jinak. Proč ne? Protože čím víc nás bude, když nám to bude jedno, jak to mají ti okolo, samozřejmě s respektem k jejich cestě, my je můžeme inspirovat tím, že to vůbec jde a to je to krásné. Co je ta vaše priorita? Teď? V tuhle chvíli? Mě opravdu dává velký smysl stát se průvodcem sám sobě, najít toho průvodce v sobě, ať je to naše srdce, intuice, naše tělo, a proto i Síla citlivosti a ten intenzivní program, který dělám. Protože těch 7 dní tam opravdu nastartujeme tu změnu, to, co máme teď v tuhle chvíli uvidět a nastartujeme prožívání sebe sama, oddělíme se od toho všeho okolo a začneme vnímat sami sebe, naši jedinečnost a naše dary. Já vám přeju krásný den, my začínáme se silou citlivosti už 10. června, tak se mějte krásně.